Potápím se od roku 1960. Už na začátku šedesátých let jsem zkoušel pod hladinou mimo fotografování i filmovat, ale nakonec zvítězila láska k nehybnému obrázku. V mém životě bylo i období, přes deset let, kdy jsem tuto bohulibou činnost opustil a věnoval se naopak soutěžení ve spearfishingu a nádechovému potápění. Opravdu fotografovat pod vodou, se vší vervou která mě drží dodnes, jsem začal až v roce 1978, kdy jsem si jako tehdejší zaměstnanec filmových ateliérů Barrandov vyrobil první vodotěsné pouzdro na fotoaparát Praktica.
Potápím se od roku 1960. Už na začátku šedesátých let jsem zkoušel pod hladinou mimo fotografování i filmovat, ale nakonec zvítězila láska k nehybnému obrázku. V mém životě bylo i období, přes deset let, kdy jsem tuto bohulibou činnost opustil a věnoval se naopak soutěžení ve spearfishingu a nádechovému potápění. Opravdu fotografovat pod vodou, se vší vervou která mě drží dodnes, jsem začal až v roce 1978, kdy jsem si jako tehdejší zaměstnanec filmových ateliérů Barrandov vyrobil první vodotěsné pouzdro na fotoaparát Praktica. Počátky mé UWF se odehrávaly většinou ve sladkých vodách, v moři jen sporadicky o dovolené. Situace s otiskováním článků a fotografií se mi navíc na konci osmdesátých let trochu zkomplikovala. Vysloužil jsem si zákaz publikační činnosti za svůj neskrývaný profesní obdiv ke slavné německé režisérce a fotografce Leni Riefenstahlové. Přesto jsem se stal v Praze, v roce 1987, prvním
předsedou Klubu podvodní fotografie. A také jsem získal v roce 88 cenné mezinárodních vítězství na OCEAN EXPO´88 na Floridě v USA. Když jsem nemohl publikovat doma, dařilo se mi za hranicemi, v Anglii, Západním Německu, USA a Austrálii.
Po revoluci už šlo všechno jinak. Titul nejlepší UW fotograf Svazu českých potápěčů mně byl udělen na PAF Tachov v roce 1995, zrovna tak 1. cena v novinářské soutěži CZECH PRESS FOTO v kategorii Příroda. Ve stejném roce jsem měl i svojí první autorskou výstavu na pražské Interkameře ve stánku firmy Nikon.
Od začátku devadesátých let jsem členem Asociace profesionálních fotografů ČR. Trvale spolupracuji s časopisy Oceán a Dobrá Voda, moje fotografie a články s podvodní tématikou jsou otiskovány v řadě odborných, zeměpisných i populárních periodikách a knižních publikacích mnoha zemí.
Pracuji výhradně s fotoaparáty NIKON v podvodních pouzdrech Sea & Sea japonské výroby a s blesky téže značky.
Na začátku devadesátých let jsem byl redaktorem tehdy jediného potápěčského časopisu Vodní revue, poté jsem působil jako volný fotograf a šéfredaktor časopisu Riff. Od roku 1997 jsem zaměstnán jako PR na ředitelství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Pod vodu se však nořím s fotoaparátem stále a to pod heslem: „Díky za každé nové ráno a trochu čisté vody“!
