Jednou to přijít muselo, vývoj se prostě nedá zastavit. Oblíbený kinofilmový Nikon s celým objemným příslušenstvím zůstal jednoho dne doma a jeho místo v autě zabral na cestu k vodě jiný kufřík, taky s blesky a pouzdrem od firmy Sea & Sea, ale o poznání menší a taky výrazně skladnější. A hlavně, obsahující titěrný fotoaparátek Ricoh, kvůli kterému celá akce začala. Tahle značka pro mě nepředstavuje žádné tajemné neznámo, právě naopak, jejich přístroje jsem používal, zní to hrozně, už dávno v minulém století. A k plné spokojenosti. Takže, když firma přešla, mimo jiného sortimentu, i na vývoj a výrobu malých, ale zatraceně výkonných digitálních kompaktů Caplio, zbystřil jsem pozornost a začal sledoval jak se chlapci v Japonsku snaží. Každý rok jsem měl cukání, konečně si poslední z řady těch malých zázraků koupit. Protože Ricoh přišel vždycky s něčím navíc. Tak se stalo, že v polovině roku 2007 firma porodila model Caplio GX 100, vyzbrojený dvěma pro mě zásadními parametry – objektivem začínajícím na ekvivalentu 24mm a možností záznamu nejen na JPEG, ale i do RAWu. O spoustě dalších vyfikundací ani nemluvě. Ale stejně jsem kolem něj jen pořád chodil…, a čas utíkal. Až jednoho dne přišlo Sea & Sea s novinkou, vodotěsným pouzdrem na tenhle malý šperk, garantovaným do hloubky 55 metrů. A zase jsem chodil, a pořád se přesvědčoval, že nad diapozitiv není a když digitál, tak jenom fullframeová zrcadlovka, a tak dále… Jednoho dne se to ale ve mně všechno zlomilo, už jsem měl dost věčného vyvolávání a skenování diafilmů a potupného čekání na výsledek. Řekl jsem si, že kapánek slevím ze svých nároků a uvidím, co to udělá. Spojil jsem příjemné s užitečným a koupil malého Ricoha v pouzdře GX-1G, navíc s celou parádou od Sea & Sea – dvěma blesky YS27-DX a širokoúhlou předsádkou, převádějící pod vodou už tak slušný 24 milimetrový objektiv na 16 mm. Big bang! Po krátkém oťukávání v bazénu jsem vyrazil k prvnímu ostrému křestu do přírody, na můj oblíbený Lomeček.