Jedněmi z nejpodivnějších obyvatel mořského světa jsou plazi- v moři najdeme krokodýli, hady ale hlavně mořské želvy. Želvy všeobecně jsou velmi zajímavou a rozmanitou skupinou. Víme však o nich úplně všechno?

Původ

Želvy jsou pradávnou skupinou plazů (Reptilia) patřící mezi obratlovce (Vertebrata, Chordata). Jsou to studenokrevní živočichové, tzn. že nemohou vyrábět teplo vlastním organismem. Objevily se na naší planetě před 340 miliony let, vyvinuly se patrně z raných typů obojživelníků. Narozdíl od obojživelníků se u nich vytvořila silná šupinovitá vrstva kůže jako ochrana před vnějšími vlivy a co je daleko důležitější amniotická vajíčka se zárodečnými a vaječnými obaly krytá skořápkou (nezávislost rozmnožování na vodě). A tak mohli plazi začít osidlovat souš. V období druhohor se rozvinuli do velkého množství typů a druhů a stali se dominantními pozemními živočichy. Vývojová linie vedoucí k želvám odbočila od základní linie velmi brzy.  Želvy (Chelonia) se poprvé objevily před 100 miliony let, patří tak k nejstarším plazům na zemi. Proběhlo u nich jen několik málo evolučních změn, recentní druhy jsou tak téměř stejné s těmi, které žily v dobách dinosaurů.

Anatomie

Tělo želv kryje krunýř dermálního původu. Skládá s z hřbetní (karapax) a bříšní části (plastron). Obě části jsou spojeny mezi předníma a zadníma nohama tvrdým kostěným nebo měkkým vazivovým můstkem. Celý krunýř je tvořen dvěmi vrstvami – podkladovou kostěnou a vnější vrstvou pokožkovou. Vnější vrstva je tvořena rohovitými destičkami obsahujících pigment (každý druh má odlišné zbarvení). Některé želvy tyto destičky nemají a jejich krunýře jsou tak měkké, kožovité (kožatka velká). Můžeme rozlišit několik tvarů krunýře- pozemní druhy mívají kupolovitý krunýř, který je těžké rozbít nebo rozdrtit zuby. Vodní druhy mají naopak nízke klenutý krunýř proudnicovitého tvaru, který umožňuje lehký pohyb ve vodě. Kromě krunýře jsou dalším typickým znakem zobákovitý čelisti kryté rohovinovými deskami. Žebra želv jsou přirostlá ke krunýři a tak se nemohou podílet na dýchacích pohybech. Jejich funkci tak přebraly svaly upnuté na horních částech končetin. Jejich kostra je neobyčejná. Některé páteřní obratle jsou také ke krunýři přirostlé, lopatkový a pánevní pletenec zaujímají vzhledem k žebrům neobvyklé postavení. Lebka je masivní bez otvorů za očnicemi jak je tomu u jiných plazů. Délka krku se liší druh od druhu a poukazuje tak na způsob schovávání hlavy do krunýře. Tzv. skrytohrdlé želvy- zatažení hlavy přímo dozadu do krunýře (Cryptodira- tj. terrestrické a některé vodní druhy) nebo skrytohlavé želvy - ukrytí hlavy ohnutím pod okraj krunýře (Pleurodira – želvy zcela či z části vodní). Želvy mají pohyblivá oční víčka stejně jako krokodýli a většina ještěrů. Želvy mají velmi malý nevyvinutý jazyk- chuť pro ně tudíž není téměř důležitá. Končetiny mořských želv jsou přeměněny v ploutvovité útvary, přední slouží k pohonu zatímco zadní ke kormidlování. Rychlost plavání je podle druhu želvy mezi 3 až 30km za hodinu. Mají také tzv. záklopky, které znemožňují proniknutí vody do nozder při ponoření. Mořské želvy se pohybují v prostředí s velkým obsahem rozpuštěných solí a potřebují přebytečné množství vylučovat z těla ven- mořští hadi a krokodýlové mají vyvinutou speciální žlázu, želvy se však zbavují solí zcela jinak- slzami.

Potrava

Želvy jakožto celkem pomalí živočichové nemohou aktivně pronásledovat potravu. Ale některé vodní druhy, předevsím ty žijící v kalných vodách loví přepadením ze zálohy. Nehybně sedí na dně a čekají na kořist, které propluje kolem. Pozemní želvy jsou v podstatě herbivorní, spásají trávu, listy a plody. Mnohé však nepohrdnou ani neopatrnou housenkou či zdechlinami zvířat. Mladé sladkovodní želvy se živí hmyzem a až vyrostou dají se na rostlinou potravu. Mořské želvy se živí buď výhradně rostlinami nebo bezobratlými (houby, žahavci,měkkýši, ostnokožci).

Migrace a rozmnožování

Některé mořské želvy migrují na dlouhé vzdáleností, aby nakladly vejce. Například některé karety obrovské žijící na pobřeží Brazílie se vydávají naklást vejce na ostrov Ascension na východě Atlantského oceánu (cca 4 500km dlouhá cesta). Všechny rozmnožující se samice se na pláže dostávají v rozmezí několika týdnů. Přesný mechanismus jejich orientace není dosud plně objasněn- vědci se domnívají, že využívají kombinaci zemského magnetického pole, oceánské proudy, chemismus vody a dokonce svou paměť. Kožatky velké cestují na velké vzálenosti při sledování své potravy (medúz) z tropických moří až do arktických vod. Všechny želvy kladou vejce na souš. Tropické druhy mohou mít i několik snůšek za rok. Druhy žijící v mírném pásu kladou vejce 1x až 2x během rozmnožovací sezony. Samice mohou v sobě uchovávat samcovo sperma a klást vejce oplozená vejce až dlouho po páření. Velikost snůšky se liší podle druhů, ale i podle velikosti želvy- malé kladou kolem 4 vajec, velké mořské i více jak 100 vajec.