Maledivy – ráj na zemi i pod hladinou
Cesta trvala i s přestupy skoro celý den, ale už jsme tady, přistáváme na ostrově Hulule, kde je vybudováno mezinárodní letiště. Ne vždy jde ale všechno úplně hladce, takže naši bandu potkala nepříjemnost hned na začátku, dvěma klukům nedorazily bágly. No nevadí, co se dá dělat, snad přiletí večer, kdy dorazí i další tři kamarádi. Po prezentaci u našeho hlavního divemastera Rudiho vyrážíme s bágly co dorazily a dvěma Holanďany z letiště Malé na luxusní loď Nautilus One. Zatím je nás osm. Po vyplutí z přístavu u letiště zjišťujeme, jak to na Maledivách chodí. Z ostrova s letištěm všichni vyžívají vodní taxíky, které tu provozují majitelé dhoni, nebo si přestoupí na aero taxi. My využíváme dhoni Araakuri, která patří k naší domácí lodi a seznamujeme se i s okolím. Hlavní město Malé je na sousedním ostrově, který je 1,7 km dlouhý a 1 km široký a Nautilus One kotví zas u jiného ostrůvku. Všechny patří k atolu Severní Malé.
Cesta trvala i s přestupy skoro celý den, ale už jsme tady, přistáváme na ostrově Hulule, kde je vybudováno mezinárodní letiště. Ne vždy jde ale všechno úplně hladce, takže naši bandu potkala nepříjemnost hned na začátku, dvěma klukům nedorazily bágly. No nevadí, co se dá dělat, snad přiletí večer, kdy dorazí i další tři kamarádi. Po prezentaci u našeho hlavního divemastera Rudiho vyrážíme s bágly co dorazily a dvěma Holanďany z letiště Malé na luxusní loď Nautilus One. Zatím je nás osm. Po vyplutí z přístavu u letiště zjišťujeme, jak to na Maledivách chodí. Z ostrova s letištěm všichni vyžívají vodní taxíky, které tu provozují majitelé dhoni, nebo si přestoupí na aero taxi. My využíváme dhoni Araakuri, která patří k naší domácí lodi a seznamujeme se i s okolím. Hlavní město Malé je na sousedním ostrově, který je 1,7 km dlouhý a 1 km široký a Nautilus One kotví zas u jiného ostrůvku. Všechny patří k atolu Severní Malé.
Na Nautilu se seznamujeme s kapitánem, kuchařem, barmanem a dalšími. Ti první tři jmenovaní jsou pro nás stěžejní. Bez kapitána by se nevyplulo, bez kuchaře bychom neměli co do bříška a bez barmana? Nechci ani pomyslet.
Plán našeho týdenního safari je Severní Malé, Severní a Jižní Ari Atol - 18 ponorů, barbecue na neobydleném ostrově a rybaření s posádkou. Před prvním ponorem je samozřejmě nutné vyplnit papíry, ukázat deníky a připravit výstroj. Po dobrém obědě, nutném odpočinku po cestě a nezbytném brífinku před ponorem překládáme bedny s výstrojí, kde by neměla chybět bójka, stroboskop, rukavice a útesové háky na dhoni, která nás bude po celou dobu safari doprovázet a kde zůstávají všechny potápěčské věci.
Dhoni Araakuri doprovázejí nás po celou dobu safari, kde po každém ponoru byly připraveny výborné kokosy
Náš check dive uskutečníme na lokalitě Back Faru na Severním Malé. Na check dive pěkný ponor, samé murény, ale ukázala se nám také želva, siba skvrnitá a tuňák. Co nás ale silně překvapilo, ač jsme byli informováni při brífinku, byla „washing machine“, tzv. pračka. Na konci ponoru začali bubliny kroužit všude kolem nás, místo aby stoupaly k hladině. Kvůli tomuto úkazu nebylo možné udělat bezpečnostní zastávku, která by samozřejmě měla být provedena. Tak si ji schováme na příště. Dhoni nás sbírá na hladině jako poslední. Odkládáme výstroj, prožíváme znovu právě uskutečněný ponor. Po přejezdu přestupujeme na Nautilus One a dhoni, na níž je kompresor, odplouvá do ústraní, aby posádka mohla nafoukat nastrojené lahve na další ponor a my nebyli rušeni při odpočinku a družné konverzaci.
Večeře překonala oběd. Kuchař je fantastický, vaří opravdu skvěle. Po večeři si dáváme zasloužené pivo a klábosíme s Holanďany o krásném check divu. Kolem jedenácté večerní se přidávají ještě dva Švýcaři a pár z Rakouska. Teď už chybí jen naši tři kluci. Švýcaři jsou družní, hned se vyptávají a zapadají nám do party, pivo začíná téct proudem, ale únava doléhá na všechny, a tak to pomalu balíme a odcházíme do kajut s očekáváním ještě lepšího zítřka.
V noci v pořádku dorazili i poslední tři, jedna potápka a dva nepotápěči. Možná si řeknete co tam ti blázni chtějí dělat, ale uklidním vás. I nepotápěči si to užili. Chodili šnorchlovat nebo objevovali krásu ostrůvků, u kterých jsme kotvili, a to vždy za doprovodu jednoho ze sympatických členů posádky. Nevěřili byste jak byli unešeni z toho, že na šnorchl viděli žraloka, murény, chobotnici nebo třeba ropušnice.
Ropušnice – lokalita Labrince – Jižní Male
Ostatním už ale začal pravidelný rytmus potápěčského safari. Budíček v 6:00, pro některé z nás byl trošku šok, ale kávička nebo čaj a pozornost při brífinku nás většinou probraly. Kolem 6:45 už jsme skákali na první ponor, který nás vzbudil dokonale, protože všechny ponory byly s negativním zanořením a většina v silném proudu. Kolem 8:00 potom přišla na řadu snídaně a ti, kteří se večer zdrželi na palubě měli šanci brzké ranní vstávání dospat. O půl 11 už byl brífink na druhý ponor a v celou už jsme zase funěli bubliny do vody. Po druhém ponoru byl na půl jednou připravený oběd a pak polední klid. Někdo se zašil do kajuty podívat se na fotky a video z ponoru, přečíst pár stránek z knížky nebo shlédnout nějaký film na PSP či notebooku, jiní se uložili na sun deck a věnovali se opalovaní a relaxu tam, ale většina se schovala do stínu a dala si vytoužené studené pivko. Brífink na třetí ponor byl kolem půl třetí a pak zas hurá do hlubin. V 19:00 pak byla připravena večeře a po večeři volná zábava. Vzhledem k tomu, že nás bylo 13 potápěčů byli jsme rozděleni na dvě skupiny, naše skupina potápěla s maledivským divemasterem Adamem a Švýcaři, Holanďani a Rakušáci s Rudim. Všechno bylo vždy perfektně načasované a díky tomu jsme opravdu viděli vše, co bylo řečeno v brífinku. Měli jsme také noční ponory a to pak byl den trošku jinak časově rozvržen a na „nočák“ se skákalo v 18:30.
Žralok – lokalita Bathalaa Maaga Kan Thila – Severní Ari Atol
Muréna – lokalita Rahdihga Thila – Jižní Ari Atol
Na dhoni byly k dispozici 12l a 14l láhve s DIN ventily, takže ani adaptéry nebyly potřeba. Většina kluků si vybrala 14l láhve, já zvyklá z Egypta zůstala věrná „dvanáctce“. A stačila. Nebyl ponor, kdy bych skončila s méně než 50ti bary a bez fotky. I když ponor na lokalitě Penettone na Jižním Ari Atolu nebyl to pravé ořechové, tak všechny ostatní stály zato. Ani nemůžu napsat, který z ponorů byl nejkrásnější. Ponory na manty, které kolem nás kroužily na dotek, želvy modelky, napoleoni, žraločí rej nebo murény, siby skvrnité a další milá havěť? To asi musí zažít každý na vlastní kůži a pak se rozhodnout.
Želva – lokalita Himendhoo Enmas Thila – Jižní Ari Atol
Manta – lokalita Ohonkalo Manta Point – Severní Ari Atol
Kromě potápění jsme si ale užili i krásně připravenou BBQ night na jednom z neobydlených ostrůvků nebo rybaření s posádkou. Skoro všichni chytili nějakou rybu, já však to štěstí neměla, ale přiznám se, mě to totiž nebavilo, radši jsem fotila úlovky. Zato BBQ to bylo fajn. Na ostrůvku posádky několika safari lodí vytvořili z písku velkého bíléhožraloka, který patřil nám, „velrybáka“ měli potápky ze sesterské lodi Nautilus Two a mantu ta poslední skupina. Náš kuchař vytvořil vynikající bufet, na kterém nechyběla ryba, kuře, pizza, rýže, těstoviny a ovoce. Po dohodě s Rudim a všemi potápěči na lodi jsme se na Valentýna vydali hledat „velrybáka“. Jak jsme se dozvěděli, tak týden před námi na samém jižním cípu Ari Atolu byli spatřeni tři a dva týdny předem dokonce čtyři kousky a že si s nimi všichni pěkně zašnorchlovali. My jsme bohužel takové štěstí neměli, ani jeden se nám neukázal.
Také návštěva jednoho ostrova obydleného rybáři a jejich rodinami v nás zanechala vzpomínku na Maledivy. Čas tam plyne den za dnem a obyvatelé jsou milí a vstřícní vždy, když některá ze safari lodí zakotví poblíž a doveze turisty. Pro nás to byla na chvilku změna, měli jsme pevnou půdu pod nohama a možnost nákupů nějakých suvenýrů. Pár dolarů jsme tam utratili a obyvatelé zas mohli pár dní spokojeně žít v případě, že by moře nebylo k rybářům vlídné a nedalo jim možnost nalovit množství ryb, které potom prodávali na rybím trhu v Malé.
BBQ bufet – ryba, guláš, kuře, saláty, ovoce, rýže, pizza a těstoviny.
Úlovek při naší výpravě s posádkou na mnou hozenou návnadu předanou později někomu jinému.
Zásobování rybářského ostrova.
Tam také končí naše společné putování po Maledivách. V hlavním městě jsme se oddávali pořádným nákupům dárků pro naše blízké, ale také jsme se podívali na rybí a ovocný trh, do krásného parku s muzeem, prošli se kolem ministerstva spravedlnosti, prezidentské kanceláře a paláce, kde se údajně prezident vůbec nezdržuje, neboť provoz je velmi nákladný, a tak raději tráví čas v menším domě v Malé. Po dni stráveném mimo vodu v noci opouštíme na křídlech Emirates Maledivy a přemýšlíme, co podnikneme příště, jestli se vrátíme na „velrybáka“ nebo vyrazíme jinam.
Ovocný trh v Malé
Nabízíme Vám i cestu za potápěním na Maledivy.
Text a foto: Pavlína Katzová
